Školní rok 2011/2012
Připomeňte si některé z událostí školního roku 2011/2012
Vítání prvňáčků
1 .září byl zahájen nový školní rok a s novým školním rokem jsme také uvítali nejmladší žáčky naší školy. Vítání prvňáčků začalo v 8.30, spolu s prvňáčky přišli na nádvoří školy i jejich rodiče, babičky, dědečkové atd. Každý prvňáček dostal diplom od své paní třídní učitelky a medaili od svého patrona. Po jejich uvítání na nádvoří se prvňáčci se svými patrony za doprovodu paní učitelek a rodičů odebrali do své nové třídy.Tam už na ně čekaly připravené lavice s učením a jejich jménem.
Dne 1.9. 2011 jsme poprvé uviděli ustrašené pohledy prvňáčků zvědavých i bojících se jít do školy. Jsou to právě oni, naše patrončata, která navštěvujeme, povídáme si s nimi a máme je rádi. Někteří zprvu brečeli, ale později si zvykli na školu a na její prostředí.
V pondělí 5.9.2011 je vítala celá škola ve školní tělocvičně. Všechny třídy jim tleskaly a nadšení prvňáčci si pomalu zvykali na nové prostředí a na paní učitelky, které jim budou pomáhat při prvních písmenkách a číslicích.
Než opustíme tuto základní školu budeme se o tyto naše prvňáčky starat, pomáhat jim, poznávat školu, řešit s nimi problémy a jejich trápení apod.
Tonda Obal na cestách
Neznáte Tondu Obala? To je maskot firmy Ekokom, která se zabývá provozem systému třídění a využití odpadu. Ta se v rámci své činnosti stará o třídění a recyklaci plastů, skla, papíru, nápojových kartonů, kovů a dalších využitelných materiálů.
V pátek 4.11.2011 k nám na školu přijeli lektoři, kteří formou přednášky vysvětlili dětem, jak se odpady třídí, proč se to dělá, co se dále s vytříděnými obaly děje. Možná máte pocit, že to už přece každý ví, ale opakování je matka moudrosti.
50. výročí otevření školní budovy
Ačkoli 22. říjen připadl na sobotu, škola v Sázavě zůstala tento den otevřena. V tomto roce totiž uplyne 50 let ode otevření nejstarší části současného komplexu školní budovy, která nyní slouží žákům 1.stupně. Kulatiny oslavila škola uspořádáním Dne otevřených dveří a od 10 do 16 hodin se ve všech prostorách školy něco dělo. Návštěvníci měli příležitost setkat se s učiteli současnými i bývalými, se svými spolužáky, s absolventy a dalšími milými hosty. Ve vestibulu budovy 1.stupně si mohli prohlédnout výstavu týkající se historie i současnosti sázavské školy, vybavení tříd i odborných pracoven, kde bylo připraveno promítání ze školních akcí a hudební vystoupení žáků ZUŠ Sázava. Další kulturní i sportovní program probíhal na nádvoří školy i v tělocvičně.
Vzácná návštěva z Lidic
Dne 28. března nás v naší škole ZŠ a MŠ Sázava navštívili pamětníci z Lidic, kteří prožily strašné drama a přišly se s námi o to podělit. Nejstarší paní bylo 86 let. V té době kdy Lidice postihla tragédie, tedy přesně řečeno smetení z mapy, jí bylo 18 let. Měla nejkrutější a nejsmutnější, zároveň tragické vzpomínky. Vyprávěla nám o koncentračním táboře, kde byla zavřena se spoustou ženami a dívkami stejného, mladšího nebo naopak staršího věku. Vyprávěla nám také o tom, že se musela svléknout s ostatními ženami do naha a předvádět se před esesáky a tak dále. Když žena měla sebemenší chybičku, čekala ji smrt.
Když si přišli pro její rodinu, nevěděli, co se děje, vedli je do školy, kam přecházely i ostatní rodiny a jejího tatínka před školou odvedli od nich, nemohli se rozloučit nic. V koncentračním táboře byla celé 3 roky. Někteří nepřežili, ale ty nejsilnější ženy se dostaly po válce ve zdraví zpět ke svým příbuzným, milencům nebo rodinným přátelům. To že děti, muži byly zavražděni (postříleni,udušeni) zjistila až potom, co se chtěla vrátit do Lidic.
Musíme pevně doufat, že to nepotká například naše město. Přišlo by o život tolik lidí. Byla by to tragédie, podle mého názoru větší než v Lidicích. Žije tady více lidí.
Letci USAF navštívili děti ze Sázavské školy
V úterý 15.5.2012 navštívili letci ze 307.bombardovacího křídla amerického letectva děti z modelářského kroužku ALCA při Základní škole a mateřské škole v Sázavě.
Jejich návštěva byla výrazem poděkování za dosavadní spolupráci s malými modeláři. Ti pro ně před dvěma lety při první návštěvě B-52 jako překvapení postavili model jejich letounu, který je nyní ústředním exponátem síně slávy a tradic na základně v Barksdale v USA.
Dvoučlenná delegace sestávala z létajícího velitele (Deputy-Commander) plukovníka Josepha Jonese, M.D. a podplukovníka Davida Webba, velitele operací vzdušné podpory, v doprovodu představitelů OS Jagello 2000, kteří návštěvu letců v ČR zajišťují.
Po krátké prohlídce pamětihodností města došlo i na velmi zajímavou besedu v klubové místnosti kroužku na dětském středisku. Letci, kterým v úterý počasí přálo, byli nadšeni krásami Posázaví i památkami našeho města.
Obdivovali i věci, kterých si my v každodenním shonu ani nevšimneme....(starodávná vodní pumpa apod).
Děti byly pozvány na program, který bude připraven speciálně pro ně během příští návštěvy americké létající pevnosti - v září letošního roku v Ostravě-Mošnově na již tradičních dnech NATO. Doktor Jones (je to totiž nejen pilot, ale také plicní lékař) dostal na památku od dětí kromě modelů stíhacích letadel bývalých protivníků z dob studené války i pamětní listy a materiály o Sázavě.
Škoda jen, že čas vymezený na návštěvu města byl velice krátký, a tak letci museli s lítostí odmítnout detailnější prohlídku všech zajímavostí Sázavy.
O osobě Vice-Commandera Jonese si můžete více přečíst na webových stránkách základny.
Zahájení činnosti čtenářského klubu
Ve středu 16. května se hudební třída na druhém stupni naší školy proměnila v slavnostně vyzdobenou čtenářskou klubovnu. Dvacet nových členů čtenářského klubu se rozdělilo na dvě námořnické posádky, které byly svými kapitánkami pozvány na dobrodružnou plavbu mořem knížek. Plavba obou posádek mířících ke břehům ostrova Příběhů o zvířátkách začala společně a paní kapitánky Halka a Dana ji zpestřily zpěvem námořnických písní za doprovodu harmoniky a kytary. Kapitánky Jana a Betty pak seznámily děti s Hupem a Hopem, hrdiny knížky Hup a Hop na moři spisovatele Jiřího Kafky.
Na slavnostní zahájení byli pozváni také rodiče, sourozenci a kamarádi členů, milým hostem byla paní ředitelka. Všichni se mohli občerstvit, seznámit se s novým vybavením, ale především s krásnými dětskými knížkami různých žánrů, kterých je v klubu na 100 titulů.
Malí námořníci, jinak žáci prvního stupně a přípravné třídy, vypadali moc spokojeně a už se těšili, jak si na příštím klubovém setkání sami vyberou knížku, kterou si budou moci půjčit domů.
Dětský den
Říká se - do třetice všeho dobrého. Tohle rčení jsme si při přípravě Dětského dne 2012 stále říkali. Ještě ráno 1. června při pohledu na zamračenou oblohu jsme doufali, že mraky půjdou pryč, ale vůbec se jim nechtělo a naopak jich ještě přibylo. Děti z mateřské školky a prvního stupně základní školy postupně navlékaly a svlékaly pláštěnky, podle toho, jak se měnilo počasí. Po celý den si mohly děti vyzkoušet různé soutěže, skákací hrad a klouzačku, namalovat si kamínek, pohrát si na hromadě písku. Odpoledne na ně čekali záchranářští psi a dravci ze stanice pro handicapované živočichy.
Ve 14 hodin měl začít hlavní program, jenže lilo jako z konve a zvukař hlásil, že mu do techniky teče voda. Tedy jsme přestěhovali účinkující, techniku i diváky do hasičské zbrojnice. Poslechli jsme si pohádku v angličtině Goldiloks and the Three Bears kroužku angličtiny Z. Burgerové a mladé hudebníky vedené L. Chalupovou. Nato se ukázalo vrtošivé sluníčko a stěhovali jsme se ven. Následovala totiž vystoupení, která by se do zbrojnice nevešla.
Naši neuvěřitelně voděodolní diváci viděli taneční vystoupení skupiny Fragmenty, aerobiku Dodo, roztomilé (a statečné) orientální tanečnice, kytaristy K. Vavříka. Sebeobranu předvedli členové sázavského oddílu Taekwondo. Nejvíc pršelo na herce pohádky v němčině O králi a strašidle M. Studzinské ze Stříbrné Skalice. Vystoupení zakončily svižné písničky skupiny Stripes. Všem účinkujícím moc děkujeme, navzdory počasí předvedli svá čísla s vervou a úsměvem.
Představení pro rodiče
Dne 21.6. se před školou začali shromažďovat maminky, tatínkové, babičky, dědečkové ale i starší a mladší sourozenci dětí, které vystupovali na akademii. Hned na začátku nás přivítala paní ředitelka Zdena Kotzotová a pan starosta Petr Šibrava, který také vyhlásil výherce soutěže o návrh fasády mateřské školky. První nám zatancovaly děti z mateřské školky třídy Kočiček krokodýlí tanec, ze třídy Berušek kouzelnický tanec, děti z Motýlků nám zase zatancovaly na písničky Večerníček a Pongo a děti ze Sluníček zazpívaly své vlastní písničky. Malé děti z přípravné třídy nám zatancovaly tanec z divokého západu a děti z 1.třídy nám zatancovaly na známé písničky Konopky a Červený šátečku. Druhá třída se nám předvedla v hudebně-pohybové fantazii Na mravenčí pasece a děti z 3.A nám zatancovaly na píseň Chytila jsem na pasece žížalu. 3.B nám zahrála pohádku o Červené Karkulce a žákyně 4.A nám zatancovaly na písničku Hey boy. Děti ze 4.B zatancovali na píseň z filmu Hříšný tanec, 5.A. zatancovala Pomádu, 5.B. skotský tanec a aerobik nám převedl loupežníky a námořníky. To však nebyl konec, protože po nich přišla taneční skupina Fragmenty a po ním jsme se podívali na modní přehlídku dívek a chlapce z vyšších i nižších ročníků, kteří předváděli krásné šaty. Program zakončila kapela z dětského domova Stripes.
Slavnostní zakončení školního roku
Už pošesté jsme pro deváťáky uspořádali slavnostní zakončení školního roku a rozloučení s celou školou. V tělocvičně se sešli všichni žáci školy a několik desítek rodičů.
Nejprve jsme shlédli povedená vystoupení, které děti nacvičovaly na vystoupení pro rodiče, jež se konalo 21.6. na školním dvoře. Viděli jsme sestavu se švihadly Chytila jsem na pasece žížalu (3.A), svižné taneční vystoupení Hey Baby (4.B), pak jsme se přenesli do Skotska skotským tancem 5.B. Velký potlesk sklidila odvázaná Pomáda (5.A).
Precizní kytarové trio pana Vavříka nás naladilo na další slavnostní část - vyhlášení nejlepších žáků a reprezentantů školy. Ocenění získaly také třídy, které se účastnily uklízení okolí Sázavy - starosta P. Šibrava jim koupil sladké dorty.
A už tu byla hlavní část - předání pamětních listů a pamětních medailí žákům 9. ročníku. Jako vždy to bylo docela dojemné, někdy i slza ukápla, ale všichni se drželi. Když i prvňáčci poděkovali svým patronům a předali jim kamínky pro štěstí, byl čas popřát odcházejícím žákům hodně štěstí na nových školách a všem ostatním
