Učitelé na sázavské škole

Začátky – těžký život učitelů

Pan učitel Konečný ve své kronice uvádí, že nejstarší zmínka o sázavském učiteli je z roku 1677, kdy si místní farář znamenal, kolik grošů dával kantorovi. Ve staré listině "Spannzettel" bylo dopodrobna uvedeno, kolik peněz a kolik naturálií má učitel dostávat od správy klášterní a od sedláků z přiškolených obcí. V roce 1679 tu byl kantorem Jakub Jan Menta Pelhřimovský, který byl stejně jako jiní regentschorim v kostele a vedl i matriku. V roce 1693 se stal jeho nástupcem Jan Ferdinand Malý, který nedostával odnikud žádnou podporu a žil ve veliké bídě. Sama (tehdy farní) škola byla v roce 1713 prý na spadnutí. Kolem roku 1715 sem přišel nový kantor Johann Václav Kekule. Ten byl ale nepořádný, zejména ve vedení matrik, a tak se již roku 1717 shledáváme s jiným učitelem, Antonínem Ferdinandem Hřivnáčem z Kouřimi. Poněvadž i ten žil v Sázavě v bídě, odešel roku 1720 ze služby a vrátil se do Kouřimi. Nevydržel tu ani další kantor Jan Schon, který roku 1721 šel raději učit do Říčan. Jeho nástupcem se stal Norbert Náhlovský, který snad proto, že byl podle zápisu špatným učitelem, zde v bídných poměrech vydržel déle, a to do roku 1734, kdy jej vystřídal Josef Strýdl. Kolem roku 1754 zde učil Matěj Luttner. Jeho následovníkem se stal Josef Sedláček, jenž byl podle výpovědi starých pamětníků velmi oblíben. Psal ještě kurentem a husími brky, která sám žákům přiřezával do špičky a špičku rozřízl.

V Sázavě tehdy působil osvícený kněz a spisovatel Jan Chmela, přítel obrozeneckého matematika P. Stanislava Vydry. Zasazoval se o to, aby děti z Přívlak, Poříčka, Vraníku, Čeřenic, Choratic a Xaverova i ze samot na Blatcích měly společnou školu v Bělokozlích, neboť pro značnou vzdálenost nechodily vůbec do školy. Velkou pozornost věnoval ustanovení školního pomocníka, který by v čase povodní, opakujících se každý rok, vyučoval děti z Černých Bud a okolí na faře při klášteře.

Od roku 1825 byl řídícím učitelem Josef Hrbek. Byl to dobrý učitel, vynikající varhaník i skladatel kostelních písní. Vyučoval hře na všechny nástroje. Jako 72letý se podruhé oženil, a protože s tím farář Kočí nesouhlasil, musel odejít roku 1864 do penze. Trpěl velkým nedostatkem, dostával jen nízkou penzi, 200 zlatých měsíčně. Jiný pramen uvádí, že učitel Hrbek dostával tzv. výhodnický příspěvek za chudé žáky městečka Sázavy.

Karel Pešek – učitel a buditel

Jednou z nejvýznamnějších osobností zdejší školy byl řídící učitel Karel Pešek. Původně učil v Sázavě v letech 1850 až 1854, tehdy ještě v provizorní učebně v zámku. Pak odešel s rodinou do Ameriky, kde učil do roku 1858 ve městě St. Louis ve Filadelfii. Po návratu z Ameriky vyučoval znovu v Sázavě, a to v letech 1858-1886. Patřil k nejaktivnějším národním a kulturním buditelům. Po požáru Národního divadla uspořádal sbírku, která vynesla 280 zlatých. V Sázavě byl Pešek oblíben pro svou rozšafnost ve škole, protože byl výborným učitelem, i ve společnosti jako mistrný hudebník na kúru a v různých produkcích, kdy doprovázel pěvce na housle. O jeho neobyčejném rozhledu svědčí jeho projev „Jak možno vychovat pevné charaktery“, přednesený 3.12.1881 na schůzi Budče v Uhlířských Janovicích. Zakončil jej slovy: „Vyučování a vychovávání jen tenkrát může vzkvétati, když se učitel vyznačuje stálou a rozhodnou povahou. Nezapomínejme nikdy toto přísloví: Slovo dělá muže a čin jest korunou všeho myšlení.´ Blahý učitel, který v jednání svém, jak ve škole, tak i v životě společenském, zůstává nezměnitelným, dnes jako zítra, před lety jako po letech, táž bytost, táž ryzost a bezúhonnost.“ Přičinil se také o kulturní povznesení občanů Sázavy a měl kladný vliv i na své nástupce.

Řídící Pešek zemřel 27. ledna 1886. Po jeho smrti, při rozhodování o obsazení místa řídícího učitele, se v místní školní radě utvořily dva tábory. První byl pro učitele Jindřicha Hrbka, který prozatím vedl správu školy. Byl sice velmi dobrým učitelem, ale nebyl hudebníkem, aby mohl hrát v kostele na varhany. Učitel Bláha, za kterým stála druhá skupina, byl dobrým hudebníkem, ale nebyl oblíben u faráře Šindeláře. Tehdy v místní školní radě navrhl Josef Pečenka z Dojetřic, aby byl řídícím ustanoven učitel Hrbek, neboť je dobrým učitelem a na varhany že hrát nemusí, „že si pan farář může koupit flašinet a některá bába, že může na kúru na něj hrát“. Po roce 1887 byl za řídícího učitele přijat Karel Štědrý, který vyhovoval jak podmínkám ve škole, tak i pokud šlo o hudbu v kostele. Učitelé Hrbek a Bláha byli převedeni do jiné školy. Ve stejném roce jako oni byl převeden i farář Šindelář.

Karel Štědrý – Buď pilný jako včelička

Za Karla Štědrého zavládl na škole nový pořádek. Byl milovníkem květin, jichž velké množství si přivezl ze svého minulého působiště v Jindicích. Chodby ve škole nechal vyzdobit krásnými obrazy a pořekadly. Podle současníků to byl muž jemný, tichý, přímý a dbalý svých povinností. Ve škole vyučoval některé žáky hře na housle.

Za jeho působení vznikl v roce 1887 krejcarový spolek na podporu chudých občanů, v roce 1900 pěvecký kroužek a zahájil činnost polévkový ústav pro přespolní děti, kde se pro ně vařila polévka. Z jeho iniciativy byl také založen okrašlovací spolek, jehož byl předsedou, a jako první akci nechal vysázet kulovité akáty na novém nábřeží. Stal se předsedou ochotnického spolku Sázavan. Byl literárně činným, přispíval do časopisů

různými články a úvahami, pilně skládal veršíky pro děti. Velmi se zajímal o novinky z pedagogické literatury. Jeho blahodárnou činnost přerušila bohužel náhlá smrt v roce 1909.

František Doskočil – všichni žáci do škol!

Po více jak pětileté činnosti v Čestíně byl v Sázavě, po smrti řídícího Peška, ustanoven zprvu provizorním a po roce definitivním učitelem František Doskočil. O svém působení v Čestíně zanechal podrobné poznámky, týkající se školy, v nichž uvedl jména všech žáků, které vyučoval, a podrobnou statistiku všech půldnů a procenta zameškání. Mimoto sledoval zdravotní stav žactva v souvislosti s počasím. Tyto poznámky doplňoval zprávami o pravidelně se opakujících povodních řeky Sázavy, které přerušovaly vyučování. Jeho hlavní ctižádostí bylo zlepšování školní docházky v zájmu žactva, aby mohlo postoupit do vyšší třídy nebo do vyššího oddělení. Stěžoval si, že žactvo v Sázavě chodí do školy hůře než v Čestíně, protože se zde nedbá na napomínání rodičů. Během prvních pěti roků se mu podařilo v Sázavě zlepšit školní docházku i kázeň dětí, takže celé týdny nepotřeboval rákosku. Tvrdil: „Jako vždy se mi osvědčila větší přísnost na počátku školního roku.“ V prostředí městečka i Černých Bud vedle školy vyvíjel mimořádnou činnost mezi úřednictvem a soukromě vyučoval v zámku u Schwarzů, čímž si nejen existenčně, ale i společensky dobře vedl. Později působil ve čtyřtřídní škole v Úžicích.

Obecná a měšťanská škola

Nástupcem Karla Štědrého se stal v roce 1910 řídící učitel Josef Pospíšil. Byl dobrým učitelem, do společenského života však nezasahoval, byl samotářský a zůstal svobodný. Zemřel roku 1923. Od roku 1915 vedl správu obecné školy až do roku 1922 Josef Konečný. Koncem první světové války byl jediným mužem učitelem na škole vedle učitelek. V obci byl velmi činný, předsedal okrašlovacímu spolku, ve kterém se zasloužil o zkrášlení městečka. Byl pokladníkem hasičského sboru, vedoucím sokolského kina, předsedou spolku včelařů, členem ochotnického spolku Sázavan, za první světové války obecním tajemníkem. Zemřel v roce 1962. Po zřízení měšťanské školy byly obě, tedy jak obecná, tak měšťanská z hospodářských důvodů pod správou ředitele měšťanské školy, kterým byl jmenován Jaroslav Šafránek. Po oddělení měšťanské školy v roce 1927 vedl správu až do roku 1929 odborný učitel Bohuslav Myslivec. V roce 1929 byl ustanoven ředitelem Stanislav Krejza, ruský legionář. V roce 1939 byl z nařízení

okupantů propuštěn a na jeho místo přišel skvělý člověk a učitel Felix Hanel, který jako mladík působil v sázavské škole. Spravoval měšťanskou školu v době okupace a v pořádku ji převedl až do doby naší národní svobody. Zůstal ředitelem i nadále až do konce školního roku 1957-58, kdy odešel na odpočinek. Zastával mnoho funkcí, zejména ve Sboru pro občanské záležitosti.

V obecné škole se stal zatímním řídícím učitelem a později definitivním Josef Konečný. Po něm se stala řídící učitelkou roku 1935 Marie Filandrová, která vedla školu až do roku 1945, kdy ji převzala Antonie Svobodová.

Druhá polovina 20. století

Od 1. 9. 1958 byl ředitelem Miloslav Chlumský, muž energický, veselý, který si rád poseděl ve společnosti a pak často otevřeně říkal, co si myslel. To se mu stalo osudným v bouřlivém roce 1968. Dnem 1. 9. 1970 byl z politických důvodů odvolán a na jeho místo byl ustanoven Pavel Morc.

Tato volba byla velmi šťastná. Byl to člověk mladý, pilný, svědomitý a výborný učitel, oblíbený mezi žáky i učiteli. V období po válce bylo těžší zajistit dostatek učitelů, protože jim škola nemohla poskytnout ubytování. Mohli bydlet v ubytovně Skláren Kavalier, kde ale museli platit vyšší poplatky než její zaměstnanci. Často se stávalo, že zde mladí učitelé působili pouze krátce, protože dojíždění, zvlášť při takovém povolání, pro ně bylo samozřejmě náročné.


Od roku 1951 učil na škole
Dobroslav Lukeš, který se významně podílel na rozvoji tělesné výchovy. 

Narodil se v roce 1926 v Mileticích v okrese Kutná Hora. Absolvoval Státní učitelský ústav v Kutné Hoře a od roku 1945 učil na školách v Kácově, Polipsech, Čestíně, Ratajích a v Miletíně. Studentská léta prožil jako muzikant, hrál na housle, klarinet, saxofon a řídil orchestr v Malešově. Po vojně, v roce 1951, nastoupil na obecnou školu v Bělokozlech a od září 1951 na š
kolu v Sázavě. Učil fyziku, chemii, tělocvik a někdy hudební výchovu, do roku 1979 byl zástupcem ředitele školy a v letech 1979 až 1986 byl ředitelem základní školy v Sázavě.  

Po válce vstoupil do Sokola, absolvoval cvičitelský kurz, vedl děti a cvičil na sletu v roce 1948. Od roku 1953 vykonával v Sázavě funkci cvičitele, od roku 1956 byl členem tělovýchovné jednoty, následně se stal trenérem a rozhodčím atletiky. V letech 1972 až 1988 byl předsedou TJ a od roku 1988 tajemníkem. Velmi se zasloužil o výstavbu atletického stadionu. Získal vyznamenání Za rozvoj tělesné výchovy III., II. a I. stupně a medaili Dr. Miroslava Tyrše. V roce 2001 dostal Cenu města Sázavy za výchovu generací sázavských dětí a dlouholetou a úspěšnou práci v sázavské tělovýchově. V posledních letech života se zabýval pořádáním archivu Sokola a Tělovýchovné jednoty.

V následujícím období se na místě ředitele poměrně rychle vystřídali čtyři učitelé, a to od září do prosince 1986 Václav Šorčík, po něm Stanislava Kroutilová do dubna 1991. Ve školním roce 1991
až 1992 to byl
Jan Listopad, na jeho místo nastoupila Helena Burkhardová. Poté co Helena Burkhardová podlehla těžké nemoci, převzala řízení školy Blanka Kubíčková, která vedla školu více než dvanáct let.

V roce 2010 ji ve funkci ředitele nahradila Zdeňka Kotzotová.


Comments