Šachový KP družstev mladších žáků

přidáno: 6. 5. 2017 13:39, autor: Markéta Čechová   [ aktualizováno 6. 5. 2017 13:39 ]
Dne 29. dubna 2017 se v Říčanech hrál turnaj, na který jsem začal "shánět" děti tradičně už dlouho dopředu. Věkově vhodných jich máme v oddíle celkem 15, takže 2 družstva po šesti hráčích (s případnými náhradníky) byla zcela reálná. Ještě ve středu (hrálo se v sobotu) to vypadalo na celých 14 "kousků". Omluven byl již dlouho dopředu jen Ari Bravenec, který plnil reprezentační povinnosti, i když v poněkud jiném druhu sportu - hrál totiž rugby v jeho kolébce Anglii. Po zkušenostech z předchozích let jsem se však ani moc nedivil, když se na mne ve čtvrtek začaly sypat Jobovy zvěsti - onemocněla obě děvčata z Áčka (Anežka Havelková a Evička Panušková), se kterými jsem počítal jako s jistými "dodavatelkami" bodů do týmové sbírky. V pátek navíc přišla "červená karta" pro Ríšu Podstaru, kterou mu vystavila maminka, neboť by si nestihl (?) připravit výstroj na nedělní (!) fotbalový zápas. Zbylo mi tak jen 11 dětí, přičemž jsem z Béčka musel do Áčka přesunout Verču Žoudlíkovou vzhledem k tomu, že každé družstvo musí povinně jednu dívku "vlastnit".

Na turnaj jsme jako každoročně vyrazili vlakem. Protože hlava rodiny Žoudlíkovic rozhodla, že se na turnaj vypraví s námi (společně s manželem a druhou ratolestí), proběhla pod jejím velením cesta posázavským pacifikem, přestup v Čerčanech, následný "dojezd" "pražákem" do Říčan i závěrečný pěší pochod do hrací místnosti zcela bezproblémově.

V hrací místnosti se mi opět podařilo "ulovit" náradníka za Ríšu do Béčka (každoroční praxe dala o sobě znát) - letos to byl Tomáš Jelínek ze Zvole. Obě družstva se tak mohla postavit na start kompletní. Cíle jsem před ně postavil skromné: Béčko (nasazené jako č. 22) nemělo skončit poslední a od Áčka (nasazené jako č. 16) jsem chtěl umístění do 15. místa (družstev bylo celkem 22). Loni jsem sice vyhlásil útok na první desítku, ale po výpadcích v sestavě jsem musel "slevit". A jak vše dopadlo?

Áčko hrálo zcela standardně - s "papírově" silnějšími prohrálo, "papírově" slabší porazilo. Problém byl však ve skóre - prohrávalo vysoko a vyhrávalo nízko. Celkový zisk 7 bodů stačil jen na celkové 18. místo. Velká škoda byla posledního utkání, v němž nedokázal vyhrát vyhrané pozice ani jeden ze čtveřice Dan, Adam, Ondra a Verča. Kdyby se to aspoň jednomu z nich povedlo, posunulo by to družstvo na 14. pozici. Z toho vyplývá, že se družstvu cíl splnit nepodařilo, i když si na něj doslova sáhlo.

Ani Béčku se bohužel cíl splnit nepodařilo, i když také jemu k tomu moc nechybělo. Stačila jen "maličkost" - porazit Příbram, protože v tom případě by skončilo před ní. Ostatní družstva byla evidentně nad síly našich "začátečníků". Za rok to ale bude určitě lepší!

Dětem jako jednotlivcům se dařilo střídavě oblačně. Moc to nešlo Adamovi Zachařovi, Jirkovi Matouškovi, Kubovi Bernáthovi, Pavlovi Vondráčkovi a Štěpánce Mrázové. Hráli hrozně rychle a přehlíželi jednotahové hrozby, protože nenatahovali "vousy" od soupeřových figurek. A když už to někdy udělali, tak postavili svou figurku na napadené pole. Ale snad se poučí a příště již budou postup přemýšlení při volbě tahu dodržovat podle toho, jak jsme se to učili.

Stejných chyb se sice dopouštěla i Verča Žoudlíková, ale uhrála přece jen o tu pověstnou půlku více. I jí přeji, aby to na dalším turnaji bylo ještě lepší.

Naopak pěkného výsledku dosáhli Dan Ofner, Kuba Novák, Ondra Štěpánek, Vendy Mrázová a náš host Tom Jelínek. I v jejich partiích se sice objevovaly stejné chyby jako u ostatních, ale podstatně méně často. Jen tak dál!

Jako jediný na 50% hranici dosáhl Ondra Provazník. Moc pěkný výsledek - blahopřeji!

Nyní už zbývá jen popsat zpáteční cestu. Protože pro Kubu Nováka si přijeli rodiče, zbývalo dopravit ve zdraví domů jen 10 hráčů. Velitelka expedice paní Žoudlíková rozhodla, že cestu rozdělíme na etapy, aby nebyla tak únavná. Napřed jsme provedli zrychlený přesun na nádraží, kde jsme chytili vlak do Čerčan. Při vystupování opět tradičně zazmatkoval Adam, který tvrdil, že ve vlaku zapomněl mobil (a to i přesto, že jsem odcházel poslední a vše jsem zkontroloval). Hrdinný čin vykonal pan Žoudlík, jenž se obětavě vrhl do vagónu a způsobil tak pozdvižení na peróně a zpoždění vlaku. Když Adam našel mobil v batohu, nechali jsme vlak dohánět časovou ztrátu a vyšli před nádraží. Tam proběhl nálet na kiosek se zmrzlinou a potom jsme z rozběhu obsadili celou polovinu hospody naproti nádraží. Při konzumaci občerstvení se děti rozhodly "potrápit" mne v šachách - musel jsem postupně hrát se zájemci, kteří se dokonce hádali o to, kdo je další na řadě. S tím jsme si vystačili i v couráku domů, takže k žádným škodám nedošlo. Do Sázavy jsme dorazili v pořádku a za rok si celou anabázi rádi zopakujeme - tentokrát ale snad již konečně jedno naše družstvo skončí v kýžené desítce!
Jiří Kotzot

Comments