Archiv‎ > ‎Školní rok 2016/2017‎ > ‎Aktuality‎ > ‎

KMD - Romeo a Julie

přidáno: 12. 6. 2017 12:29, autor: Markéta Čechová   [ aktualizováno 12. 6. 2017 12:29 ]
Reportáž z posledního zájezdu Klubu mladých diváků napsala Aneta Zelenková z 9.B.

Poslední květnový den jsme prožili v kulturním slova smyslu - divadlem. Už je to nějaký ten rok, co se vypravujeme čtyřikrát do roka do našeho hlavního města za poznáním života na jevišti, ovšem na dnešní hru zřejmě budeme ještě dlouho vzpomínat. Tentokrát jsme se vydali za Shakespearem, Romeem a Julií do Divadla na Vinohradech.

Shakespeare byl a je velikán v divadelním oboru, to mu nikdo nemůžeme odepřít a jsem velice ráda, že vážnost a památku jeho děl herci dále performují se ctí a hrdostí. Shodli jsme se na tom, že jejich dnešní výkon byl opravdu bravurní. Hrát téměř tři hodiny v kuse, to bych řekla dá dost práce a i přesto, že celá hra je nádherně protkaná spousty rýmujících se veršů, žádnou chybu jsme nezaznamenali, ba naopak - s nadšením jsme hltali a věřili každičké slovo, co bylo na scéně vyřčeno.
Romeo a Julie, nevím, jestli je potřeba dodávat něco k příběhu, protože je to tak profláknutá klasika, že ji zná snad i ten, co ji v životě nečetl, nebo ji ani neviděl, zkrátka, dojemná romantická tragédie doprovázena nádechem historie. Jak tedy naprostá většina z vás ví, happyendu se dočkat nelze, leč aplaus po závěrečné scéně byl téměř nekončený.
Celé divadlo mělo dnes jen malou chybičku, ne ze strany herců, ale publika, jelikož se v něm nacházelo nemálo sedmých tříd a řekněme si na rovinu, na ty je tří hodinová klasika prostě dlouhá. V první části dávali pozor všichni, řekla bych, že je bavily hlavně mírně přisprostlé narážky, avšak jakmile se v druhé části objevilo více Shakespeara a hlubokomyslných frází, pozornost nebylo rozhodně něco, co by se v obecenstvu dalo krájet.
Přesto bylo dnešní a zároveň poslední vystoupení letošního školního roku velice kouzelné a moc jsme si ho užili. A pokud si myslíte, že tuto proslulou story znáte a do divadla na ni nemusíte, tak si dovoluji říct, že se s největší pravděpodobností mýlíte a stojí za to se na ni jít podívat, i kdyby to mělo být třeba po sté.
Nakonec chci za všechny poděkovat hlavně paní učitelce Šimonové a paní učitelce Léblové za to, že se s námi takhle čtyřikrát za ten náš školní rok pobaví a prolomí předsudky o tom, že učitelé jsou lidé bez humorné duše.
Děkuji. 
Aneta Zelenková
Comments