Archiv‎ > ‎Školní rok 2015/2016‎ > ‎Aktuality‎ > ‎

Lyžák 2k16

přidáno: 13. 3. 2016 16:11, autor: Markéta Čechová   [ aktualizováno 17. 3. 2016 3:10 ]
Lyžařského výcvikového kursu se letos zúčastnilo 40 žáků z osmého a sedmého ročníku. Přečtěte si, jak své zážitky popisují Adéla a Aneta z 8.B.

https://goo.gl/photos/rGwUoDStMrbJb3du8
Celé naše dobrodružství začalo 26. února v 10:00 před naší školou. Po usilovném loučení a mávání jsme usedli na svá místa v autobusu a lyžák mohl oficiálně začít. Cesta byla dobrá, až na hrozné dusno, kvůli kterému nám musel pan řidič zastavit. Po třech hodinách zavřených v autobusu jsme konečně dorazili na místo.

Naše natěšení nám ale hned ze začátku trošku otrávilo čekání, které trvalo tři čtvrtě hodiny, než jsme se vůbec mohli dostat do chaty. Pak se to ale všechno rázem otočilo a my jsme tahali svá zavazadla nahoru do pokojů. Po otevření dveří do našeho “apartmá” jsme nebyli zrovna moc nadšení, přeci jen jsme ještě děti. A tak nějak jsme doufali, že to bude mít k naší představě normálu trochu blíže... Ale šlo jen o zvyk, stačily dva dny a my brali pokoje jako svůj domov. Celý zbytek dne byl v podstatě volný. Poznali jsme se s našimi instruktory, zakusili první večeři v penzionu a navštívili bufet, který byl pár kroků nad námi. Hned první večer jsme spolu hráli hry. Přesně ty hry, u kterých se řekne až příliš trapných věcí, které by mělo vědět minimum lidí...
Myslíme, že to byl ten moment, kdy jsme se navzájem opravdu poznali a spřátelili. A i když nás bylo čtyřicet, každý se bavil s každým.

První den lyžování... no, co k tomu dodat? Asi to, že jsme všichni lyžovali celkem otřesně. Nejdřív nás rozřadili do tří skupin. Nelyžaři, lyžaři a “nejlepší” lyžaři. My byly v těch “nejlepších”, a proto jsme měly jako instruktorku Káju. Všichni z naší skupiny jsme jí měli rádi, a proto jsme bojovali, abychom ji měli celý zbytek týdne, byli jsme opravdu super parta. Pár pádů tu bylo, ale naštěstí jsme je dobře ustáli.

https://goo.gl/photos/rGwUoDStMrbJb3du8
Po lyžování jsme měli pauzu do večeře. Obvykle jsme buď spali, nebo si povídali. Scházení na chodbě bylo samozřejmostí, ať už odpoledne, večer, nebo v jakýkoliv jiných hodinách během dne. A takhle to chodilo každý den. Budíček v sedm, snídaně v osm, v devět na svah, ve dvanáct hodin oběd, do dvou odpoledne volno, od dvou do čtyř opět na lyže...

Každý večer jsme měli program, který si pro ostatní připravila vybraná skupina. Proběhl i karaoke večer, který se konal předposlední den. Nikdo si to nedokáže představit, ta atmosféra byla neuvěřitelná. Když v jídelně zaznělo “Tohle je tvůj sweet chilly life song”, jako bychom se znali od dětství. Škoda, že vám nemůžeme přidat video. Nesměla chybět ani diskotéka… ehm piškotéka! Jelikož jsme nebyli v chatě sami, museli jsme ji v 23:00 ukončit, ale i přesto jsme si ji neskutečně užili. Zakončili jsme to tím, že jsme všichni udělali jeden velký kroužek (i s instruktory a učitelky) a dokola jsme tančili na písničku. Poslední noc byla super.

Ale ještě předtím - soutěž ve slalomu! Jelikož nám sníh moc nepřál, tak to jelo celkem pomalu a o to víc gratulujeme lidem, kteří vyhráli.
U holek obsadily
  1. místo - Aneta Zelenková (8.B) 
  2. místo - Žaneta Gregorová (8.A)
  3. místo - Gabča Vlasáková (8.B)
U kluků
  1. místo - Michal Orlík (7.třída) 
  2. místo - Jan Mika (8.B)
  3. místo - Adam Danko (8.A)
To ale není vše! U nás na lyžáku jste totiž mohli získat i jiné ceny a to třeba cenu za největšího jedlíka, kterou vyhrála Michaela Sojková, nebo třeba za snaživce jako Jiří Piasecki a Jan Nekvinda.

https://goo.gl/photos/rGwUoDStMrbJb3du8
Lyžák byl hrozně super. Přivezli jsme si sebou nové kamarádství, vzpomínky a dokonce i přezdívky, které se asi je tak nezapomenou... Zjistili jsme, že sedmáci jsou hrozně fajn lidi - stejně šílení jako my osmáci. Zkrátka na lyžáku jsme získali spoustu nových přátelství, které doufáme, že dlouho vydrží. Nevadilo, že se vidíme s kruhy pod očima po dlouhé noci, vycházet spaření po sprše nebo v pyžamech. Prostě to všechno bylo přirozené a hrozně super.
Nespočet minut strávených u kluků na pokoji, protože matrace měkké jako obláček holt neměli všichni.
Nespočet minut strávených záchvatem smíchu, při kterém kolem sebe plácáte rukama jako “retardovaní lachtani”.
A nespočet vzpomínek, které nejdou zapomenout.

Všem bychom chtěli moc poděkovat za skvělý lyžák. Hned bychom se vrátili. Možná jsme nevyhráli od fajn rádia lyžák za milion, ale pro nás milionovou hodnotu rozhodně měl.

Adéla Schneiderová
Aneta Zelenková


Comments