Archiv‎ > ‎Školní rok 2012/2013‎ > ‎Akce školy‎ > ‎

Novináři ze školního časopisu v redakci MfDNES

přidáno: 13. 12. 2012 14:08, autor: Markéta Čechová
My, redaktoři školního časopisu Čmáranice jsme se 11. prosince vydali do Prahy na exkurzi do redakce Mladé fronty DNES.
Ráno asi kolem 7:30 jsme vyrazili autobusem do Prahy. Po dlouhé cestě jsme dorazili před budovu, kde redakce Mladé fronty sídlí. Je to ohromná budova! Později jsme se dozvěděli, že v budově sídlí i redakce například Lidových novin.
Na prohlídku nás vzal pan Bohumil Špaček, editor Mladé fronty DNES. Nejprve nás odvedl do zasedací místnosti, ve které jsme od pana Špačka dostali úkol. Ten spočíval v tom, že jsme dostali text, který byl asi na třičtvrtě stránky. My jsme si ho rychle přečetli a z něj udělali krátký výtah, který se měj vejít do jedné SMS-ky. Úkol jsme zvládli dobře.
Pan editor nás vzal do redakce a pak dokonce i do své kanceláře. Tam nám ukázal, jak se tvoří jejich noviny. “Už to dělám 17 let a stále mě to baví,” prozradil nám pan Špaček. “Nejdříve jsem byl obyčejný redaktor, pak až editor,” řekl nám. Skončili jsme zase v té “zasedací místnosti”. Tam jsme pana Špačka vyzpovídali. Když už nám došly otázky vyrazili jsme na cestu nazpátek. 
Venku jsme zjistili, že ten první autobus nestihneme, a tak jsme dostali rozchod. Většina z nás (ne-li všichni) jsme zalezli do McDonaldu nebo do KFC (to by nikdo “nečekal”, že?). Pak přišel čas odjezdu. Neochotně jsme všichni odešli z krásně vyhřátých McDonaldů a KFC a šli do studené přeplněné tramvaje. Když jsme se jako lavina vyhrnuli z tramvaj,e v klidu jsme šli na vlak. O chvíli později, když jsme utíkali na vlak (Vypadalo to asi jako scéna z filmu Sám Doma, když tam utíkali na to letadlo. My jsme tam naštěstí nikoho nenechali.) jsme zjistili, že jsme měli jít svižněji. Vlak jsme ale stihli a ještě chvíli stál. V Čerčanech jsme přestupovali a v čele šla redaktorka Terezka. Vedla nás ven z nástupišť. Když jsme se jí s redaktorkou Janou ptaly, jestli náhodou nemáme jít na Ledečko, odpověděla, že ne a tak jsme ji následovali. Asi polovina novinářů už byla venku, když z konce zástupu začali křičet, že jdeme špatně. Otočili jsme se čelem vzad a opět začal náš běh. Vlak jsme stihli jen tak tak. Většina z nás si asi oddechla, když jsme ve vlaku uviděli známé tváře, takže jsme si byli jistí, že sedíme v tom správném vlaku. Domů jsme dorazili všichni živí a zdraví. Mě osobně se výlet moc líbil a určitě i všem ostatním co s námi jeli.
Na závěr děkujeme panu Špačkovi za krásnou prohlídku a paním učitelkám, že pro nás připravily tenhle super výlet.
Kristýna Skálová