Archiv‎ > ‎Školní rok 2011/2012‎ > ‎Akce školy‎ > ‎

Vzácná návštěva z Lidic

přidáno: 12. 4. 2012 11:46, autor: Markéta Čechová
Dne 28. března nás v naší škole ZŠ a MŠ Sázava navštívili pamětníci z Lidic, kteří prožily strašné drama a přišly se s námi o to podělit. Nejstarší paní bylo 86 let. V té době kdy Lidice postihla tragédie, tedy přesně řečeno smetení z mapy, jí bylo 18 let. Měla nejkrutější a nejsmutnější, zároveň tragické vzpomínky. Vyprávěla nám o koncentračním táboře, kde byla zavřena se spoustou ženami a dívkami stejného, mladšího nebo naopak staršího věku. Vyprávěla nám také o tom, že se musela svléknout s ostatními ženami do naha a předvádět se před esesáky a tak dále. Když žena měla sebemenší chybičku, čekala ji smrt.

Když si přišli pro její rodinu, nevěděli, co se děje, vedli je do školy, kam přecházely i ostatní rodiny a jejího tatínka před školou odvedli od nich, nemohli se rozloučit nic.

V koncentračním táboře byla celé 3 roky. Někteří nepřežili, ale ty nejsilnější ženy se dostaly po válce ve zdraví zpět ke svým příbuzným, milencům nebo rodinným přátelům. To že děti, muži byly zavražděni (postříleni,udušeni) zjistila až potom, co se chtěla vrátit do Lidic.

Musíme pevně doufat, že to nepotká například naše město. Přišlo by o život tolik lidí. Byla by to tragédie, podle mého názoru větší než v Lidicích. Žije tady více lidí.

Příčinou toho všeho byl atentát na Heydricha. Byl to Němec a byl velmi krutý. Německu se atentát nelíbil a rozhodli se najít Gabčíka a Kubiše, kteří atentát uskutečnili! Na Lidice se zaměřili pod záminkou, že se tam ukrývají, ale byl to silný omyl, a tak Lidice zmizely z mapy neprávem.

Další žena nám vyprávěla svůj příběh. Byla dítě, v těch letech, co se to odehrálo, jí bylo 7 let. Jedna z mála patřila k dětem, které nebyly zabity. Byla vychovávána v Německu.

Když se po válce vrátila zpět, řekli jí, že na ní bude čekat její maminka. Ona neuměla německy nic, nevěděla ani co je to pojem “MAMINKA“. Bylo to velmi smutné, ale časem už to chápat začala a česky se samozřejmě naučila také.

Byla to velmi smutná beseda. Opravdu bych nikomu nepřála zažít to co oni. Na konci přednášky jsme jim vřele poděkovali a zatleskali.
zapsala D. Šimůnková, 9.B


Prezentace PicasaWeb





Comments