9.B


Třída 9.B má 21 žáků, jejich třídní učitelkou je Mgr. Markéta Čechová

Letos už jsme deváťáci.Na naší škole jsme už posledním rokem. Jsme nejstarší na škole, ale moc se na to nechováme - tvrdí o nás učitelé. Nám ale přijde, že jsme DOCELA normální třída. Občas máme problémy s naší nevymáchanou pusou. Každý chce něco říct a většinou to skončí tím, že mluvíme všichni najednou a to se nelíbí našim učitelkám a učitelům. Myslím, že až tady budeme poslední měsíc, teprve si uvědomíme, jak se nám odtud (některým) vůbec nechce. A že se nám tu vlastně líbí.


Školní výlet Březnice 18.-21.4.2011

přidáno: 25. 4. 2011 5:26, autor: Markéta Čechová

Před velikonočními prázdninami se polovina 9.B a Michael s Ilonou z 9.A vydali na cestu do Březnice, rekreačního střediska s velkým adrenalinovým parkem. Co se dělo potom, můžete vidět na krátkém filmu. 

Sníh v Sázavě

přidáno: 20. 12. 2010 12:07, autor: Markéta Čechová

napsala Lenka Petrová

Už od listopadu nám v Sázavě dělá společnost sníh. Někteří lidé, zejména děti, jsou z něj nadšeni. Mohou se koulovat, chodit sáňkovat i bobovat, stavět sněhuláky. Prostě si ho užívají plnými doušky. Dojíždějícím dělá radost, když napadne hodně sněhu a oni se nemohou dostat do školy. 
Ale co dospělí občané? Ty většinou sníh nepotěší. Ráno jim trvá déle, než se dostanou do práce a odpoledne zas z práce. Chodníky i silnice kloužou, takže se i někdo bojí vyjít ven, aby nepolíbil chodník. Silničáři nestíhají sníh odklízet a posypávat silnice. 
Když se ale podíváte z okna, nic nemá na ten krásný obraz před vámi. Vidíte zasněžené lesy, cesty i řeku. Nestojí ten pohled za to? Myslím, že ano a že všichni bez ohledu na věk jsou rádi, že máme bílé Vánoce.

Tyranizující sníh

přidáno: 20. 12. 2010 12:04, autor: Markéta Čechová

Aneta Poklopová
Sázava, 18.12.2010 


A je to tu, zima dala v našem městečku jasně najevo, jakou má převahu. Už týden obyvatele sužuje bohatá sněhová nadílka. Napadlo jí opravdu hodně, přibližně půl metru bílé krásy – nebo snad zkázy? 

Neustálé sněžení dává našim technickým službám opravdu zabrat. Oni se však snaží sníh odstranit, někdy úspěšně a někdy naopak. Silnice jsou docela protažené a někdy i prosolené, ale vidět jejich asfaltový kabát je náročný úkon. Netuším, jestli dělají vše, co je v jejich silách, tak tedy aspoň v to doufám. Avšak i přes to všechno je opravdu těžký úkol se dopravovat například autobusem nebo vlakem, což u některých jedinců (teenagerů) vyvolává pocit radosti, jelikož zpoždění je pro ně krásná „ulejvárna“ ze školy. 
Stává se však, že se ve sněhu na chodnících nedá normálně chodit. Sice protahují silnice a chodníky u našeho známého náměstí Voskovce a Wericha, ale co cesty, které jsou dál? Osobně jsem to zažila na vlastní nohy. Do školy jsem chodila jen po silnici, to byla jediná cesta, kudy jít. Chodníky nijak proházené. Přibližně po čtyřech dnech jsem zahlédla muže, jak se snaží tuto trasu proházet. Moc jim to nešlo, ani se nedivím, protože za ty čtyři dny sníh stačil roztát a přimrznout a stal se z něj „beton.“ 
Znepříjemnilo mi to cestu do školy a také jsem díky tomu věčně chodila pozdě a myslím, že jsem nebyla jediná.

Opravdu v Sázavě postrádám koše a to nejen v zimě. Naši čtyřnozí mazlíčci se musí vyprazdňovat a někdy to holt nestihnout a skončí to na chodníku. 
Docela ráda bych po svém psu uklidila a nejen já, ale kam pak s tím? To si to mám v sáčku nést celou dobu? Promiňte, to je docela nechutná představa, bohužel je to tak. Nikde nejsou koše, pomíjím-li opět náměstí Voskovce a Wericha. Je to škoda, protože pak hnědou nadílku necháme na místě a chodníky vypadají dost nevábně. 
Toť další piha na kráse, která by se však mohla bez problémů odstranit. 

Zdobení perníčků

přidáno: 10. 12. 2010 14:23, autor: Markéta Čechová

Prezentace PicasaWeb


Jak jsme učili prvňáčky státní hymnu

přidáno: 28. 11. 2010 10:02, autor: Markéta Čechová

napsaly D. Schneiderová, A. Poklopová, L. Petrová
Dne 26.10.2010 jsme v hodině hudební výchovy prvňáčkům odprezentovali něco málo o hymně. Na uvítanou jsme dostali obrázek. Byli jsme rozdělení do čtyř skupin. Každý si vzal své patronče a mohli jsme začít. Na začátek jsme prvňáčkům hymnu zazpívali. V průběhu hodiny jsme vysvětlovali základní údaje o hymně - kdo ji napsal, kde se objevila atd. Našli se i tací prvňáčci, které to moc nebavilo. Jméno skladatele Františka Škroupa je velice pobavilo. Snad si také něco zapamatovali. Ke konci hodiny jsme znovu zpívali hymnu a poté nám škvrňata předvedla, jak se hymnu naučila.

Prezentace PicasaWeb




Naše třída 9.B - úryvky ze slohu

přidáno: 25. 10. 2010 5:49, autor: Markéta Čechová

Jsme již v deváté třídě, což je devět let učení, ale ono to utíká rychle. Nepřijde mi to tak dlouho, co jsme se dostali na druhý stupeň do šesté třídy, kdy do třídy poprvé vešla naše třídní učitelka Mgr.Markéta Čechová, která s námi přežívá čtyři roky bez infarktu. A dnes jsme tady v IX.B a děláme patrony prvňáčkům. Pepa

A teď k naší třídě. Jsme třída, ve které je 20 žáků a jsme poněkud hluční. Je 1.10.2010. Máme měsíc posledního roku za sebou a před námi je skoro 9 měsíců učení, starostí s vybíráním  škol, plno radostí s prvňáky a  s kamarády, které máme kolem sebe. Má třída je fajn, i když někdy dovedeme být na sebe i oškliví.  Markéta

Už jsme  spolu devátým rokem a já si myslím, že jsem poznal, jaký kdo je a co od něj mohu očekávat nebo zda se na něj mohu zcela spolehnout. V něčem si pomáháme i mimo vědomí učitele, protože se dobře známe a záleží nám jednomu na druhém. Tomáš

Kdy se ale udál největší skok? Když jsme přecházeli z prvního na druhý stupeň. V páté třídě jsme byli největší na prvním a hned rok nato nejmenší na druhém stupni. Je to velice nepříjemný skok. V páté třídě jsme byli pod dohledem, a když jsme dostali trochu víc volnosti, jak nás mohl někdo uhlídat? Běhali jsme po celé škole a vyváděli.

Velká změna se udála také v našich hlavách. Proč jsme se ale těšili první den do školy? Ve školce nás už to už totiž moc nebavilo a naše malé hlavičky se chtěly něco dozvědět.  Po prvním roce školy jsme zjistili, že to zas tak úžasné není. V páté třídě už nás to nebavilo. Na druhém stupni bylo aspoň malá změna. A v deváté třídě? To prý na nás padla druhá puberta. Mě to tak nepřipadá. Devátou třídu si užívám ze všech ročníků nejvíc. Učíme se jen díky pomyšlení, že druhý půl rok to bude v pohodě. Nepůjde nám hlavně o průměr. Karel

 

Jsme deváťáci, jsme tu tedy nejstarší a máme také nějaké povinnosti. Staráme se o ty nejmladší na škole – o prvňáčky. Moc to tu totiž neznají, a proto se o ně staráme, máme za úkol je chránit a pomáhat jim. Děláme pro ně různé věci, meč svatého Václava nebo draka. Samozřejmě  že chodíme s nimi i na procházky a o přestávkách je chodíme navštěvovat.

Také už si máme vybírat školu a v tom nám pomáhá paní učitelka Mgr. D. Nováková, jezdíme s ní na přednášky a půjčuje nám seznamy škol a jiné materiály. Myslím si, že díky paní učitelce se každý vybere nějakou školu.  Honza

                          

Když se nad tím tak zamyslím, nejsme ani tak špatná třída. Samozřejmě že občas zlobíme, děláme nepořádek, jsme drzí na učitele, neplníme  si svoje  povinnosti, nedokážeme se dohodnout ani  na nejmenší věci, ale přeci jenom při sobě držíme a pomáháme si. Myslím, že je to tak díky naší třídní pani učitelce, která se nám věnovala celé čtyři  roky. Ukázala nám mnoho nových věcí a taky to, že jako třída toho můžeme hodně zažít. Jako jediná si s námi troufla  na vícedenní výlety, a když  jsme byli  někdy jako utržení ze řetězu, tak to s námi vydržela.   Tereza Polesná

 

Po prázdninách jsme zase nastoupili do školy. Letos jsme tu naposledy jako nejstarší žáci školy. Jsme celkem normální třída, ale trošku užvanění. Naši třídu tvoří dvanáct holek a osm kluků. Máme dobrý kolektiv. Občas mezi sebou máme nějaké neshody, ale vše se vždy vyřeší. Zrovna když jsme řešili trička, hodně jsme se u toho hádali. Řešili jsme je dva týdny, než jsme se dohodli.

Máme před sebou ještě jeden společný rok, který si musíme opravdu užít. Přestože jsme mezi sebou měli nějaké neshody, myslím si, že si budeme chybět.  Dominika

 

Za třídní učitelku nám přidělili paní učitelku Markétu Čechovou, měli jsme vážně štěstí, protože podle mého názoru nejlepší učitelku na druhém stupni. Jednala s námi jako sobě rovnými, podnikala s námi hromady výletů, exkurzí…

A také jsme jeli na náš takový největší výletek Ekocentra Vlašim. Když nevědomky, tak ale přece mi to pomohlo s výběrem střední školy! Dík tomuto výletu a filmu HOME jsem si uvědomila co vlastně v budoucnu chci dělat… Aneta

Za boha bych si nevzpomněl, kdy jsme se naposled na něčem shodli. Vždy se hádáme, i když je už celkem rozhodnuto. Kluci jsou naštvaní na holky a zase naopak. Stejně bych ale za naší třídu dal klidně ruku do ohně. Tak třeba s Karlem je nejlepší fotbal. Lukáš s Matějem jsou „srandisti“. Holky zase půjčí sešit na případné dopsání. Také jsme se začali starat o malé prvňáčky v rámci programu „Patroni“! Musím uznat, že to není taková legrace, jak by se zpočátku zdálo! Zrovna nedávno jsme s nimi šli na dvouhodinovou vycházku. Bylo to natolik zničující, že jsem na tréninku sotva běhal! Martin  

Naše třída je trochu rozčleněná na skupinky, ale dokážeme se bavit i všichni dohromady. Nejvíce nás sblížily výlety do Vlašimi a na Stvořidla. Jako třída paní učitelky Čechové jsme pomáhali na různých akcích. Pomáháme rádi, protože víme, že se „ulijeme“ ze školy a pomůžeme dobré věci.  Pomáhali jsme na kytičkovém dnu, na Dnu dětí, při uklízení okolí Sázavy a na dalších akcích. Myslím, že až za osm měsíců budeme odsud vycházet, teprve nám dojde, jak se nám tu líbilo. Lenka

Od malička jsem se s rodiči často stěhovala. Pobývala jsem na mnoha školách. Jeden rok na této škole, další dva roky na jiné. Bylo těžké se srovnávat  s tím, že musím skoro každoročně na jinou školu.

V sázavské škole si pomalu zvykám a spolužáci jsou přátelští. Našla jsem si kamarády a docela mě to tady i baví. Učení je trošičku náročnější než v Choceradech, ale myslím , že mi to skvěle prospívá. Tedy alespoň teď v domově.  Katrin


Myslím, že jsme velice dobrá parta lidí, která se velmi dobře sešla. Třída, která si se vším dokázala poradit, třída která mezi ostatními nedělá rozdíl. I když   tady jsou žáci, kteří k nám přišli až později a nechodí sem těch devět let, myslím si, že jsme je přijali mezi sebe a teď se tu mohou cítit úplně normálně jako každý z nás. Každý z nás tu má své místo.Každý sem bez rozdílu patří. Bára

1-6 of 6